U kamenů se posuzuje také, jaký mají lesk. Co to znamená? Sleduje se, jak povrch kamene rozptyluje světlo a jak se také od povrchu odráží. Vše souvisí s indexem světelného lomu, o kterém byl minulý článek.
Lesk se dělí u kamenů takto:
Kovový lesk odráží světlo skoro dokonale. Přirovnává se k odrazu světla od zrcadla. Do této kategorie patří příkladem pyrit, markazit.
Polokovový lesk není tak dokonalý jako kovový, ale světlo je stále dostatečně odraženo od povrchu. Do této skupiny patří například hematit.
Nekovový lesk patří všem ostatním minerálům a rozlišuje se ještě dále podle síly odrazu:
Diamantový lesk je nejsilnějším leskem u průhledných kamenů. Už název napovídá, že sem patří diamanty, či zirkony. Tyto minerály mají vysoký index lomu.
Skelný lesk má většina ostatních průhledných, poloprůhledných i průsvitných kamenů. Ze zástupců můžeme zmínit ametyst, citrín, křišťál, akvamarín, fluorit, záhnědu…
Mastný lesk, též nazývaný voskový, je například u tyrkysu či korálu, jadeitu.
Perleťový lesk také napovídá, který druh materiálu sem patří. Krom perel se přiřazuje některým druhům živce.
Hedvábný lesk můžete vidět u malachitu, tygřího oka, sokolího oka, býčího oka, v některých případech i u nefritu.
Matný lesk, jinak zvaný pryskyřičný či smolný, je velice slabý a do této kategorie se řadí některé opály a také jantar.
Jsou i minerály, které nemají žádný lesk, a říká se jim mdlé minerály. Tady můžete najít magnezit a howlit.
Lesk bývá ovlivňován broušením, takže se u jednoho druhu kamene můžete setkat s několika typy lesku. Ten je také ovlivněn zabarvením, přítomností uzavřenin a nečistotami.
Žaneta Neužilová