Asi přemýšlíte, co je to za divnou otázku, ale právě tahle otázka pomáhá s rozpoznáním jednotlivých druhů kamenů.
U kamenů lze měřit hustotu (poměr hmotnosti k objemu) a dělá se to poměrně jednoduchou suspenzační metodou. V principu jde o to, že se na měření využije kapalina známé hustoty a pozoruje se, zda se kámen v kapalině vznáší, či v kapalině klesá. Proč? Pokud dotyčné těleso plave na hladině, má nižší hustotu než kapalina, pokud se vznáší, pak má stejnou hustotu a pokud klesne dolů, jeho hodnota hustoty je větší. Předměty se dávají do různých kapalin a tak se může hustota určit poměrně přesně.
Díky této metodě se minerály dělí na dvě skupiny – lehké a těžké. Hlavní drahé kameny jsou ve většině případů zařazeny do kategorie těžké – diamanty, chryzoberyly, spinely, granáty, topazy, zirkony, diaspory…, do lehkých se řadí beryl a opál. Turmalín je trochu oříšek, protože zde hodně závisí na jeho složení, některé druhy jsou lehké a jiné těžké.
Pokud by vás zajímaly i další – obecné drahé kameny, pak například křišťál a ametyst patří do lehkých, fluorit pak mezi těžké.
Žaneta Neužilová
