Není tomu ani jinak u minerálů, nebo konkrétněji u drahých kamenů. O lomu světla se každý z nás učil již na základní škole, ale pojďme si připomenout, co to vlastně znamená. Světlo se šíří v různých prostředích různě a při průchodu z jednoho do druhého tak může dojít ke změně směru, případně k rozkladu na jednotlivé barvy spektra (světlo se skládá z elektromagnetických vln různých vlnových délek). Index světelného lomu se pak počítá jako podíl rychlostí, kterými paprsek přes dvě daná prostředí prochází.
Proč potřebujeme znát index lomu? Například kvůli dvojlomu, který se projevuje u opticky anizotropních látek. (Pokud se přes tento materiál podíváte na tečkovaný papír, tečky se zobrazí ve dvojnásobném množství.) Příkladem může být olivín, který má vysoký dvojlom a tedy ho lze snadno rozeznat od zeleně zbarveného skla, kterým je někdy nahrazován. Dvojlom lze vidět i u titanitu, zirkonu či kalcitu.
Když už byl zmíněn rozklad světla (disperze), podíváme se na něj blíž. Je také závislý na indexu lomu. Čím vyšší, tím lépe denní světlo rozkládá. Jistě jste si všimli u broušených předmětů, že „hrají všemi barvami“. Stejně tak je tomu i u diamantů (zvláště s briliantovým brusem), nebo u zirkonu, či rutilu. Vysoká disperze se vidí u syntetických materiálů, které se používají jako náhrada diamantů.
Se světlem souvisí u kamenů i takzvaný pleochroismus. Takový kámen při otáčení do různých směrů mění své zbarvení. Nejvýrazněji ho uvidíte při použití slunečních brýlí s polarizovanými skly, nebo polarizačních filtrů určených pro objektivy fotoaparátů. Pleochroismus může vykazovat tanzanit, turmalín, kunzit, rubín, safír, benitoit, alexandrit, andalusit a další.
Žaneta Neužilová
