Jak již titul napovídá, dnes se budeme věnovat barvě kamenů. Můžete namítat, že právě barva je první vlastnost, která může mnohé napovědět o druhu kamene a tak měla být zmíněna hned na začátku, ale není to tak úplně jednoduché.
Sice existují kameny, které už mají ve svém názvu své typické zabarvení – např. již zmíněný citrín, nebo pak akvamarín – mořská voda (aqua marina), rubín z latinského slova rubeus, což znamená červený, smaragd z řeckého smaragdos – zelený kámen, případně heliodor (helios – Slunce). Ale je stále dost jiných druhů, které typické zabarvení nemají.
Pokud se podíváme na barvu z fyzikálního hlediska, rozdělujeme kameny takto:
Bezbarvé (achromatické) – světelný paprsek projde kamenem bez pohlcení (diamant, křišťál)
Barevné – barva je určena prvkem, který tvoří součást kamene (prvek je specifikován v chemickém vzorci)
Zbarvené – barvu vyvolává stopová příměs prvku (není vyjádřen v chemickém vzorci) – příkladem záhněda, citrín, ametyst, růženín
Zdánlivě zbarvené – zbarvení způsobují optické jevy, například irizace, efekt kočičího oka, pleochroismus…
A když jsme začali citrínem, tak citrínem také skončíme. Protože je v přírodě poměrně vzácný, „vyrábí“ se žíháním ametystů – ty vysokou teplotou přemění svou typicky fialovou barvu na žlutou. Proto byste měli být opatrní a ametysty příliš nevystavovali přímému slunci, protože pak blednou.
Žaneta Neužilová
